LETNÍ SHAKESPEAROVSKÉ SLAVNOSTI
VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ - Wiliam Shakespeare
režie: Jiří Menzel
Loňský divácký hit, komedii VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ v režii Jiřího Menzela, uvidíme i letos! Obsazení vévodí Bolek Polívka v roli bonvivánského rytíře Jana Falstaffa, důvtipnou paní Pažoutovou hraje Simona Stašová, její spikleneckou přítelkyni, paní Brouzadlovou ztvární Eva Režnarová. V dalších rolích se můžeme těšit na Jaromíra Dulavu, Jaroslava Satoranského, Hynka Čermáka, Michala Novotného, Šárku Vaculíkovou, Jana Cinu, Rudolfa Jelínka, Jana Přeučila a další skvělé herce.
„Komedie mám rád, protože v nich často zajiskří víc pravdy a moudrosti než v tragédiích, které nám obvykle předkládají pravdy dávno známé,“ říká Jiří Menzel o Paničkách windsorských, zábavné hře o ženském důvtipu a hloupé mužské žárlivosti.
Traduje se, že komedii si od Shakespeara objednala sama královna Alžběta, neboť ji v prvním dílu hry JINDŘICH IV. – letošní novinky našeho festivalu - nadchla postava rytíře Jana Falstaffa a svého oblíbence chtěla vidět na jevišti zamilovaného. Shakespeare však její přání splnil i nesplnil: ve Veselých paničkách totiž Jan Falstaff tu lásku používá hlavně jako nástroj, kterým doufá vyřešit svoji „osobní finanční krizi“…
Vtipnou scénu z vlajícího prádla vytvořil režisérův oblíbený výtvarník Karel Glogr, kostýmy navrhl známý filmový a divadelní tvůrce Milan Čorba.
MDP Městská divadla pražská (Divadlo ABC, Divadlo ROKOKO)
SHIRLEY VALENTINE - Willy Russell
Hra pětatřicetiletého amerického dramatika italského původu měla premiéru v roce 2002 na off-Broadway, kde se setkala s velkým úspěchem. Autor totiž na základě historických pramenů napsal skutečně poutavý a současně dojemný příběh dvou na jedné straně slavných, na druhé straně velmi osamělých lidí.
Během mého mládí se u mě rozvinul obrovský obdiv k uznávanému americkému dramatikovi Tennesse Williamsovi a k úchvatné italské herečce Anně Magnani. Římské noci představují ryzí přátelství, hluboké a vášnivé. Autor Franco D´Alessandro chápe, že se my lidé cítíme nedokonalí a hledáme stále něco, co by nás dokonalými učinilo. Toto hledání je podstatou hry.
Se Simonou Stašovou jsme se sešli v roce 1992 a ohromně jsme si rozuměli. Od té doby jsme hledali nějaký nový projekt, na kterém bychom se opět sešli. Když tedy ředitelka divadla Yvetta Srbová nabídla Simoně Římské noci a já byl požádán o režii, bez váhání jsem spolupráci přijal. V Praze se cítím jako doma, mám tu mezi divadelníky dokonce spoustu přátel. Praha i Řím jsou města, v nichž umění přirozeně vzkvétá. A za to musíme být neustále vděční stejně, jako za lekce přátelství.
Gregory Abels, režisér
Římské noci v Praze
Jak ten čas letí…Někdy v září 2002 jsem se jako obvykle brouzdal po internetu, abych se podíval, co nového se objevilo v newyorských divadlech, a objevil jsem něco, co mě ihned zaujalo: na Off-Broadway měla světovou premiéru hra amerického autora italského původu Franka D´Alessandro, „Římské noci“. Komorní hra pro dva herce o přátelství dvou světově proslulých lidí, přátelství, které trvalo celých dvacet čtyři let. Kritiky se předháněly v superlativech. Koho by to nezajímalo…
Pak už věci vzaly celkem rychlý spád. Franco mi text obratem poslal (ohromná výhoda internetu, že co potřebujete, máte během pár chvil v počítači) a já se pro jeho hru nadchl. Pustil jsem se do překladu s tím, že nějaké divadlo se docela jistě najde, koneckonců, všechno má svůj čas. Pak ale přišly jiné povinnosti a já to na nějakou dobu odložil. Až do chvíle, kdy se ozvala má kamarádka Simona Stašová s dotazem, jestli bych pro ni něco neměl. „Možná bych měl“, povídám, „někde mám rozdělaný překlad hry o Tennessee Williamsovi a Anně Magnani.“ A bylo hotovo. Simona totiž měla krátce po premiéře „Sestupu Orfeova“, kde hraje Lady, což byla role, kterou Williams napsal právě pro Magnani. Překlad jsem dokončil a Simona ve svatém nadšení převzala iniciativu. Nedivím se, sám jsem měl pocit, že D´Alessandro napsal „Římské noci“ právě pro ni.
Na podzim roku 2004 jsme se společně zajeli do Londýna podívat se na tamější premiéru a seznámit se s autorem osobně. Všechno šlo jak na drátku. Hru si vybralo do svého repertoáru Divadlo v Řeznické s tím, že Simoniným partnerem bude skvělý Oldřich Vízner, to vše v režii Američana Gregoryho Abelse. No vida, a teď máme před premiérou v Praze, příští rok bude v Moskvě a ke všemu se připravuje film v režii Petera Bogdanoviche. „Římské noci“ se daly na cestu ke slávě. Přeju jim k tomu hodně štěstí.
Alexander Jerie, překladatel
Neil Simon patří k nejhranějším a nejoblíbenějším autorům na světě. Je nejúspěšnějším americkým dramatikem posledních čtyřiceti let, nekorunovaným králem brodwayských činoherních scén. Drobečky z perníku, tato hořká komedie o síle lásky a pochopení je inspirována skutečným příběhem slavné filmové hvězdy Judy Garland a její neméně slavné dcery Lisy Minnelli. Simona Stašová o Drobečcích říká : "Miluji žánr zvaný tragikomedie. A kdybych měla jmenovat jednu jedinou hru, která je podle mého čistá tragikomedie, jsou to Drobečky z perníku. Na roli Evy Mearové mám políčeno už asi dvacet let a jsem ráda, že jsem si počkala na dobu, kdy jsem nějaký ten materiál do sebe nastřádala."
Za roli v Drobečcích z perníku v roce 2008 S.Stašová získala cenu Thálie.
TŘIKRÁT ŽIVOT - Yasmina Reza
Neobyčejně dráždivá groteskní komedie současné francouzské autorky, jejíž hru Obraz (Art) uvedlo Divadlo ABC s velkým úspěchem před několika lety. V prozatím poslední hře Yasminy Rezy - Třikrát život - se stejně jako v Obrazu setkáváme se zcela obyčejnými lidmi, kteří mají s námi všemi mnoho společného. Jde o dva manželské páry. Jeden z nich přichází na večeři ke druhému, ale - přichází o den dřív, než bylo domluveno. Ve třech variantách této jediné výchozí situace se pak rozvíjí hra o setkávání a míjení se, o chtění domluvit se i o snaze bořit zajeté koleje života. Hra o touze po tom, co nemáme, ale chceme a nikdy nemůžeme mít, hra o životě viděném jakoby pod lupou.
Jazyk Yasminy Rezy je mistrně úsporný a její nejnovější hra je provokativní, nabitá napětím, vtipnými kontrasty a ironií. Nutí k smíchu i k mrazení v zádech. Hra Třikrát život je pro divadelníky přitažlivá i proto, že se jednotlivé postavy představují ve třech variacích jedné situace v nečekaně nových souvislostech. Důkazem toho může být i skutečnost, že tato groteskní komedie s hořkými podtóny se uvádí na mnoha evropských scénách, ty nejprestižnější nevyjímaje - a vždy s velkým diváckým úspěchem.
Délka představení: 2h
Za roli Inez v Třikrát život získala S.Stašová v r.2004 cenu za nejlepší ženský herecký výkon na Grand festivalu smíchu v Pardubicích.
DIVADLO NA JEZERCE
Hra balancuje na tehké hraně mezi humorem a tragédii.
Příběh Kattyina životase odvíjí jako diskuze s diváky.
Katty bez sentimentu vzpomíná na svůj život, návrat do rodiny mladšího bratra i pobyt v domově pro seniory. Přes všechna strádání i prohry zůstává duch Katty silný a nezlomný a v podání Jiřiny Bohdalové získává nádherný, lidský rozměr.
PANÍ PLUKOVNÍKOVÁ- Bengt Ahlfors
Komedie, která jako by byla napsaná paní Jiřině Bohdalové přímo na tělo.
Bravurně zvládá všechny komické i tragické polohy.Do role vkládá tolik životodárné energie a humoru, kterým zaplavuje celé jeviště. že divák slzí dojetím i smíchem.
Kdo chce vidět paní Jiřinku, jistě si nenechá v divadle na Jezerce tento mimořádný herecký výkon ujít.
PŘEDSTAVENÍ PO DERNIÉŘE
BALADA O SMUTNÉ KAVÁRNĚ - Edward Albee
hrají: Simona Stašová, Marek Igonga, Jaromír Nosek, Jan Novotný, Vilém Udatný, Tomáš Masopust a Zdeněk Dušek
režie: Viktor Polesný
Děj Balady se odehrává ve dvacátých letech minulého století na jihu americké prérie. Vypráví o netradičním milostném trojúhelníku -
chlapské svalnaté slečny Amelie, bratránku Lymonovi a nejhezčímu mužskému v kraji Marvinu Macymu. Vždyť trápení s láskou nás provází po celý život. Každý z nás máme svá tajemství, nevysvětlitelné zákruty a tajemná zákoutí nepochopitelného citu.
Edward Albee zpracoval povídku Carson McCullersové vskutku mistrovsky. S neobyčejnou jemností a neobvyklou cudností. " Neboť, kdo může kromě Boha s konečnou platností vyřknout soud nad něčí láskou?"