Městská divadla pražská a Agentura Harlekýn

(v Praze se uvádí v Divadle ABC, zájezdy Agentura Harlekýn)

VÍM, ŽE VÍŠ, ŽE VÍM...   Renato Giordano a Rodolfo Sonego

  
    osoby a obsazení: 
 
  Livia Bonettiová Simona Stašová 
  Fabio Bonetti Michal Dlouhý 
  Veronika Bonettiová, jejich dcera Andrea Daňková
  Cavalli, soukromý detektiv Vasil Fridrich nebo Petr Vančura
 
  Ve filmových dotáčkách hrají Barbora Poláková, Ernesto Čekan, aj.
 
  Hlasy z rádia Jaroslav Vlach a Jan Szymik
 
  Režie a úprava Vladimír Strnisko
 
  Překlad Karin Havlů
 
  Scéna a kostými Michaela Červenková 
 
  Filmové dotáčky
  Kamera Khalil Baalbaki 
  
Střih Radomír Šafr
 
  Premiéra 7. března 2015 v Divadle ABC
 
 
 
 
 
 
Nezdá se vám, že pořád víc víme všichni všechno? Žena a muž. Jeden z našich světů.
Komedie překvapení, zvratů, krásných lží, bouřlivých scén i italského humoru.
Hra, ve které se snoubí všechno, co v dobré komedii nesmí chybět.
Vladimír Strnisko                                                                                            

Rodinný život manželů Bonettiových a jejich dospívající dcery se pohybuje zdánlivě v každodenní jednotvárnosti.
Fabio věnuje většinu svého času práci v bance a koukání na fotbalové zápasy v televizi. Jednoho dne zjistí,
že jeho rodina byla omylem sledována a filmována soukromým detektivem místo sousedky známého politika.
Manžel se tím náramně baví a vše vypráví své ženě. Ta se zdá být naopak velmi znepokojená. Co se skrývá
pod pokličkou zdánlivě všedních dní manželského páru?
 
 
 
Stejnojmenný slavný film natočili v roce 1982 Alberto Sordi a Monica Vittiová v hlavních rolích  a Sordi se ujal i úlohy režiséra. Na divadelních prknech byla hra poprvé uvedena v Římě v roce 2012 v úpravě a režii Renata Giordana,
který se zároveň zhostil role soukromého detektiva.
 
 
A je to tady zase: zatloukat a zatloukat
(recenze novinky.cz)
Pravou italskou komedii si nadělila Simona Stašová v pražském Divadle ABC ke svým nadcházejícím šedesátinám.
Nicméně Vím, že víš, že vím Rodolfa Sonega a Ranata Giordana v prostořekém překladu Kariny I. Havlů není o životním bilancování, nýbrž o výseku výživnějším, než je onen pověstný nucený.
 
Vybrala si dobře, herečka nezaměnitelného hlasu, změkčených sykavek a nevyčerpatelného temperamentu.
Stejnojmenný film Alberta Sordiho z roku 1982, v němž jeho partnerkou nebyl nikdo menší než Monica Vittiová, se úspěšně protáhl i dnes už zaniklou sítí českých kin. Kupodivu ho tenkrát distribuce charakterizovala jako sociální drama.
K tomu má ale komedie Vladimíra Strnisky v ABC naštěstí daleko. Bonettiovi si nežijou špatně a jejich oboustranné nemanželské odskoky také nejsou výsledkem jejich sociální situace jako spíš toho, že jejich manželství a žití s dospívající adolescentní šestnáctiletou dcerou je už trochu – řekněme – unavené.
 
Možná je dramatické, že bydlí v nájmu v domu poslance, který jim neustále zvyšuje nájem. Nebo třeba to, že jejich dcera Veronika kvůli nudě v rodině ochutnala drogy. Veroniku hraje v poloze bezelstného dospívajícího telete talentovaná Andrea Daňková.
 
Všecko doma i v Itálii běží podle Plzákovy zásady „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Ale jen do chvíle, než soukromý detektiv Cavalli (Vasil Fridrich nebo Petr Vančura), babral po italsku, místo poslancovy manželky šmíruje Livii Bonettiovou, která své auto nabourala a od paní poslancové si její půjčila.
 
Vedle neodolatelné, do žádného kouta nezatlačitelné, vždy v pravý čas žensky útočné Livie Bonettiové Simony Stašové je dalším suverénem jeviště Michal Dlouhý v roli jejího podvádějícího a pak také podváděného manžela Fabia.
 
Simona Stašová bude své jubileum (na Josefa) s komedií Vím, že víš, že vím oslavovat dlouho.
Možná až do kulatin příštích.
 

Agentura HARLEKÝN


ŘÍMSKÉ NOCI - Franco D'Alessandro
 
hrají: Simona Stašová  a Oldřich Vízner
režie: Gregory Abels
překlad: Alexander Jerie
výprava: Michaela Červenková
produkce: Jana Hanzlíčková,  Agentura Harlekýn s.r.o.
   
Obnovená premiéra 14. 5. 2013                                         
 
Více o hře www.harlekyn.cz
 
 
 
Pravdivý příběh dvou slavných lidí, italské herečky Anny Magnani
a amerického dramatika Tennessee Williamse.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hra začíná koncem čtyřicátých let minulého století, kdy se Williams během svého pobytu v Římě konečně setká s herečkou, pro niž touží psát. Prakticky ihned najdou porozumění jeden pro druhého a tak v období, které následuje, předkládá autor divákům životní peripetie obou umělců.
 
Římské noci pětatřicetiletého amerického dramatika italského původu Franca D´Alessandra měla premiéru v roce 2002
na off-Broadway, kde se setkala s velkým úspěchem. Autor totiž na základě historických pramenů napsal skutečně poutavý
a současně dojemný příběh dvou na jedné straně slavných a na druhé straně velmi osamělých lidí.
Oba umělce obdivoval již od dětství. Do sepsání jejich historie vložil i zkušenost z vlastního života, neustále ovlivněného
dvěma kulturami. Zároveň chtěl hrou vyjádřit, že obě slavné osobnosti byly i obyčejnými lidmi s pády i úspěchy
a více či méně šťastnými vztahy.
Nechci, aby byli zapomenuti," říká D’Alessandro. Mluví spolu, jako kdyby byli manželé čtyřicet let, a to je přesně ono.
Kdyby hru mohli Anna Magnani a Williams vidět, určitě by chtěli herce blíž poznat a asi by ocenilii náladu vylíčení svého vztahu," dodává autor.
 
 Režisér Gregory Abels říká: Během mého mládí se u mě rozvinul obrovský obdiv k uznávanému americkému dramatikovi Tennessee Williamsovi a k úchvatné italské herečce Anně Magnani. Římské noci představují ryzí přátelství, hluboké
a vášnivé. Autor Franco D´Alessandro chápe, že se my lidé cítíme nedokonalí a hledáme stále něco, co by nás dokonalými učinilo. Toto hledání je podstatou hry."

 
Co k tomu říká překladatel Římských nocí Alexander Jerie: „Jako obvykle jsem brouzdal po internetu, abych se podíval,
co nového se objevilo v newyorských divadlech, a objevil jsem něco, co mě ihned zaujalo: na Off-Broadway měla světovou premiéru hra „Římské noci“. Komorní hra pro dva herce o přátelství dvou světově proslulých lidí, přátelství,
které trvalo celých dvacet čtyři let. Kritiky se předháněly v superlativech. Koho by to nezajímalo…
 
Pak už věci vzaly celkem rychlý spád. Franco mi text obratem poslal (ohromná výhoda internetu, že co potřebujete,
máte během pár chvil v počítači) a já se pro jeho hru nadchl. Pustil jsem se do překladu s tím, že nějaké divadlo se
docela jistě najde, koneckonců, všechno má svůj čas. Pak ale přišly jiné povinnosti a já to na nějakou dobu odložil.
Až do chvíle, kdy se ozvala má kamarádka Simona Stašová s dotazem, jestli bych pro ni něco neměl. „Možná bych měl“, povídám, „někde mám rozdělaný překlad hry o Tennessee Williamsovi a Anně Magnani.“ A bylo hotovo. Simona totiž měla krátce po premiéře „Sestupu Orfeova“, kde hraje Lady, což byla role, kterou Williams napsal právě pro Magnani.
Překlad jsem dokončil a Simona ve svatém nadšení převzala iniciativu. Nedivím se, sám jsem měl pocit, že D´Alessandro napsal „Římské noci“ právě pro ni.“
 
 
 

Recenze Římských Nocí  Bc. Dana Šimková

Dne 17. 12. jsem měla příležitost vidět nádherné představení Římské noci (více informací naleznete zdehttp://www.harlekyn.cz/rimske_noci.php) v podání Simony Stašové a Oldřicha Víznera. Ve zcela vyprodaném brněnském Rubínu se odehrálo něco, co v nás zůstane na hodně dlouho – příběh každého z nás

Je jedno, jestli v nás dřímá duše Tennessee Williamse nebo Anny Magnani. Všichni stále něco hledáme – lásku, uznání, odvahu, důvod pro to opět ráno vstát a jít „bojovat“ s každodenními kritiky, kteří budou hodnotit náš vzhled, naše chování, naši práci a lidi, které si vybíráme. Známe ten pocit, kdy poprvé držíme v ruce naše „dítě“ – ať už skutečnou bytost, vydanou knihu, vypěstovanou růži nebo upečený koláč… A chceme ho za každou cenu ochránit před okolním světem, který k němu nemá takový vztah jako my. Bojujeme za jeho právo na život a místo ve světě, je to náš smysl života, naše radost a pýcha.

Tennessee a Anna také bojovali s krutostí okolního světa i mezi sebou navzájem. Anna bojovala svou výmluvností a „šelmovskou dravostí“, která byla k nezastavení. Kdyby o ni přišla, všechno by ztratila. Její herectví jí pomáhalo překonat bolest, kterou v sobě nosila – ať už nešťastnou lásku a marnou snahu najít někoho, pro koho bude tou pravou a jedinou, nebo nemoc jejího syna, se kterou se stále nemůže smířit. Odmítá hrát role, které jsou povrchní, bez skutečného procítění postavy a jsou jen slabou náhražkou originálu. Odmítá vzdát se svého domova v Římě a nechce odjet natrvalo někam do Ameriky, kde nehřeje ono žhavé slunce a kde by se cítila ztracená. A když na její místo nastupuje Sophia Loren, nevzdá se své hrdosti a raději ustoupí. Postupně zjišťuje, že silou a povzbuzením pro její život byla ona večerní setkání s Williamsem.

Tennessee je někdo docela jiný. Skoro si až říkáte, jak ti dva si mohou rozumět? Vášnivá divoká Anna, onen spalující oheň, a tichý melancholický spisovatel, kterého byste se skoro báli dotknout, aby se nezhroutil… Ti dva buď zničí jeden druhého, nebo vytvoří dokonalý pár, který dá vzniknout mimořádným dílům. V jejich případě to byla ta druhá varianta.

I Tennessee bojoval se světem kritiků, pro které byly jeho hry až příliš nepochopitelné. Bojoval sám se sebou a s přijetím toho, že je jiný. Miloval svého přítele Franka a zároveň od něj neustále utíkal, jako by snad měl pocit, že útěk je mnohem méně bolestný než pocit, že mu neumí dát dostatek lásky. Pořád hledal náhradu, měl pocit, že právě on je vinen krutým osudem, který postihl jeho sestru, a jedinou záchranu před úplným zešílením nacházel v psaní. Když se konečně setkal se svou Múzou, byla pro něj jako lavina, která ho zcela pohltila, před kterou už nikdy nemůže utéct a ani nechce. Lavina, která ho konečně usadila na to správné místo, do toho správného domova. Nenašel fyzickou lásku, ale bezpečí a pochopení. I když se pak dostavil alkohol a strach z nemoci, kterou si vlastně jen vymyslel, pořád se k Anně vracel. Nakonec už nebylo tak jednoduché psát, už to nešlo tak rychle a spontánně, jako dřív, ale ona ho za to neodsuzovala, protože to chápala. I ona sama cítila, že ten vrchol její slávy už pominul a všechno to trápení se nad krutými kritikami ji stejně nikdy neodradilo od toho hrát – tedy žít.

Představte si, že někoho celý život obdivujete a máte ho za vzor a nyní máte příležitost stát na jevišti a ztvárnit tuto osobnost. Paní Simoně Stašové se splnil veliký sen a vy jen sledujete, s jakou neutuchající silou dokáže zahrát temperamentní Italku. Máte pocit, že po takovém výkonu musí být nesmírně unavená? I já jsem si to myslela, ale opak je pravdou! Žádná slabost na ní není znát. Naopak se nemůžete zbavit přesvědčení, že by klidně hrála dál. Zná velmi dobře život Anny a její styl hraní, proto se do ní dokázala tak přesvědčivě převtělit. Neuvěřitelně si pohrála s hlasem, věděla, kdy udělat pauzu mezi slovy, abychom měli čas naplno pochopit význam toho, co právě řekla. Jen jedna věc mi není jasná – kdy se STÍHALA PŘEVLÉCI??? :-) Nemohu zapomenout na opravdu mimořádné setkání s ní po představení. Stejná „sopka“ Magnani, která na vás chrlí spoustu energie a lásky, přišla i v podobě skutečné Simony Stašové. Takové srdečné přijetí, bezprostřednost, dokonce i vřelé objetí, kterého se mi od ní dostalo, se nezažije každý den. Moc za ně děkuji!

Oldřicha Víznera obdivuju už od chvíle, kdy jsem poprvé viděla Saturnina. A teď se mi konečně splnil sen a mohla jsem se s ním osobně setkat a podat si s ním ruku. I on byl skutečným Tennesseem. Dokázal ztělesnit člověka, který není mistrem mluveného slova a možná mnohdy mluví v až příliš velkých hádankách, protože neumí myšlenky tak rychle poskládat. Ale jakmile vezme do ruky pero, je to úplně jiný člověk. Věty, které vytváří, mají v sobě hlubokou pravdu a i vytržené z kontextu dokážou přenést čtenáře do situace, v níž se odehrávají. Mluvil tichým až uhlazeným hlasem, proti prudkým gestům Anny vypadal jako nehybný a jeho hlavní herectví spočívalo v neuvěřitelném umění poslouchat a naslouchat. Neumím si představit jiné herce v těchto rolích!

Toto představení se hraje v různých částech České republiky a já ho jen mohu doporučit. Možná i vám se stane, že o přestávce budete sedět a jen nechápavě kroutit hlavou, o čem to vůbec je a proč tu ještě sedíte? Přiznávám se, byl to i můj pocit a podle ohlasů lidí sedících kolem mě jsem nebyla jediná. Ale to je všechno v pořádku. To představení není vůbec jednoduché a je možné, že jeho hlavní myšlenku pochopíme až za několik dní. A že na to pořád budete myslet, to vám zaručuji! Potlesk vestoje prakticky od všech diváků v sále mluvil naprosto za vše.

Až zase jednou budeme něco hledat, nebo se s něčím trápit, možná se nám nakonec stane, že pochopíme, že už není potřeba v tom pokračovat. To, co jsme celou tu dobu hledali, jsme vlastně pořád měli – ony římské noci. A kritici? Jsou pro nás opravdu tak důležití? Nestačí, že jsme kritiky sami pro sebe? A víte co?

 

„AŤ JDOU VŠICHNI KRITICI DO PRDELE!“

(Anna Magnani ve hře Římské noci)


Agentura HARLEKÝN

(v Praze se uvádí v Divadle Bez zábradlí a zájezdy)

FILUMENA MARTURANO - Eduardo De Filippo

 
v hlavních rolích: Simona Stašová  a  Svatopluk Skopal
 
dále hrají : Jaroslava Pokorná, Jaroslava Tvrzníková, 
Čestmír Gebouský, František Skopal, Libor Hruška, Karel Heřmánek ml.,
Zdeněk Hruška, Petr Srna, Jan Ťoupalík, Radka Filásková, A. Daňková, 
Michal Čeliš, Petr Vančura, Václav Legner.
 
překlad: Oldřich Kautský
scéna a kostýmy: Kateřina Baranowská
hudební spolupráce: Petr Mandel
úprava a režie: Zdeněk Kaloč
produkce: Jana Hanzlíčková, Agentura Harlekýn s.r.o.
 
Premiéra 25. 11.  2012 v Divadle ABC
 
Více o hře  www.harlekyn.cz
 
 
Co všechno musí podstoupit prostá žena, aby dostala k oltáři zhýralého boháče a pro své syny zajistila rodinu.
Vždyť děti jsou přece děti!
 
 
 
 
Domenico Soriano je úspěšný obchodník a též neodolatelný ctitel ženských půvabů. Mladičkou Filumenu Marturano potkal
v jednom neapolském nevěstinci uprostřed druhé světové války. Pak se jejich cesty nakrátko rozešly, aby se však po válce náhodou potkali znovu a tehdy se zrodil vztah, který vydržel 22 let. Filumena se stala jeho milenkou a v době,
kdy byl Domenico na cestách, dokonce vedla jeho obchody. A po všech těch letech si jednoho dne ten starý kocour přijde,
že se ožení s nějakou mladou holkou! To tedy Filumena nemůže nechat jen tak!
 
 
„Filumenu Marturano mi prorokoval překladatel z italštiny pan Oldřich Kautský. Potkali jsme se v DISKu, to mi bylo
jednadvacet let a končila jsem DAMU. Pan Kautský se na mě po mém absolventském představení zadíval
a povídá: "Tak za pětadvacet, třicet let si zahrajete Filumenu Marturano, kterou jsem překládal, pamatujte si to!"
Pamatovala jsem si to a moc mu tam nahoru děkuju. Počkala jsem si celých třicet šest let a dnes máme před sebou
premiéru v divadle ABC. Ve Filumeně se prolíná komedie s dramatem a to je to, co mě na divadle a vlastně i na životě baví. Smích přes slzy. Jsou tam kouzelné situace, hluboká dojetí i srandy kopec, tak jak to má na jevišti i v životě být,"
říka Simona Stašová o slavné komedii, která patří k tomu nejlepšímu z italské tvorby.
 

 


LETNÍ SHAKESPEAROVSKÉ SLAVNOSTI

VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ - Wiliam Shakespeare 

režie: Jiří Menzel

   
   

Loňský divácký hit, komedii VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ v režii Jiřího Menzela, uvidíme i letos! Obsazení vévodí  Bolek Polívka v roli bonvivánského rytíře Jana Falstaffa, důvtipnou paní Pažoutovou hraje Simona Stašová, její spikleneckou přítelkyni, paní Brouzadlovou ztvární Eva Režnarová. V dalších rolích se můžeme těšit na Jaromíra Dulavu, Jaroslava Satoranského, Hynka Čermáka, Michala Novotného, Šárku Vaculíkovou, Jana Cinu, Rudolfa Jelínka, Jana Přeučila a další skvělé herce.

„Komedie mám rád, protože v nich často zajiskří víc pravdy a moudrosti než v tragédiích, které nám obvykle předkládají pravdy dávno známé,“ říká Jiří Menzel o Paničkách windsorských, zábavné hře o ženském důvtipu a hloupé mužské žárlivosti.

Traduje se, že komedii si od Shakespeara objednala sama královna Alžběta, neboť ji v prvním dílu hry JINDŘICH IV. – letošní novinky našeho festivalu - nadchla postava rytíře Jana Falstaffa a svého oblíbence chtěla vidět na jevišti zamilovaného. Shakespeare však její přání splnil i nesplnil: ve Veselých paničkách totiž Jan Falstaff tu lásku používá hlavně jako nástroj, kterým doufá vyřešit svoji „osobní finanční krizi“…

Vtipnou scénu z vlajícího prádla vytvořil režisérův oblíbený výtvarník Karel Glogr, kostýmy navrhl známý filmový a divadelní tvůrce Milan Čorba.


Agentura HARLEKÝN

(v Praze se uvádí v  Divadle Bez zábradlí, zájezdy)
 
 
hrají: Simona Stašová (trojrole) a Petr Nárožný
režie: Zdeněk Kaloč
 
Více o hře www.harlekyn.cz
 
 
 
 
 
Poslední ze žhavých milenců patří mezi nejúspěšnější hry známého amerického autora. Řadu sezón se těšila velké divácké
přízni na Brodwayi. Skvělá je již svým námětem a přímo dokonalá díky mistrným dialogům.
 
Starší majitel rybí restaurace v New Yorku se po letitém spořádaném manželství odhodlá k první nevěře. Má pocit, že vlastně
vůbec nežije. Jak sám říká: "Chtěl jsem poznat, jaký je to s cizí ženou. Budu mít úspěch, budu se jí líbit, vzruší mě její dotek?
Tisíce otázek, na které bych už nikdy nedostal odpověď, kdyby se moje jméno zítra objevilo v rubrice úmrtí!"
Do bytu své stařičké maminky si postupně pozve tři různé typy žen a dostává se s nimi do neuvěřitelně komických
a choulostivých situací s ještě komičtějšími výsledky.
 
Odvěká mužská touha po milostných dobrodružstvích inspirovala autora k napsání komedie, při které se baví a smějí diváci
bez rozdílu věku. Je jen otázka, zda životní poznání majitele rybí restaurace v Americe je pro starší pány varováním nebo naopak, povzbuzením pro nová dobrodružství.
 
NEIL SIMON
nejúspěšnější (a údajně i nejbohatší) americký dramatik posledních čtyřiceti let, nekorunovaný král broadwayských činoherních scén s přesahem i do oblasti muzikálů. Narodil v roce 1927 v New Yorku. Měl přezdívku "Doc", protože od dětství snil o povolání lékaře. V 16 letech vstoupil do armády. Pak sice začal studovat medicínu, ale studium nedokončil. Začal psát skeče a později seriály pro televizi - a zde uvízl drápkem. Světovou dramatickou literaturu obohatil v žánru velmi obtížném, zato nad jiné působivém - v tragikomedii.
Jeho první hra "Come Blow Your Horn" (Pojď nám zatroubit) je prý hra autobiografická. S ní ještě díru do světa neudělal.
Druhou hru dokonce nejprve vzdal. Teprve po dokončení úspěšného libreta k muzikálu "Little me"(Malé já), který měl premiéru
na Broadwayi v roce 1962, se k ní vrátil a ta založila jeho slávu. Byla to hra "Barefoot in the Park" (Bosé nohy v parku). Další neméně slavnou hrou byl "Podivný pár", nadšeně přijatý nejen obecenstvem, ale i vážnou kritikou, což je shoda vcelku dosti vzácná.
Od Podivného páru napsal Neil Simon další hry (Sliby chyby, Apartmá 719, Drobečky z perníku, Poslední ze žhavých milenců, Zajatec na druhé avenue, Vstupte! aj.)
 
 
Délka představení: 2h 20                                                                                                                              Datum premiéry: 7.5. 2010
 

FDA MDP Městská divadla pražská (Divadlo ABC, Divadlo ROKOKO)

SHIRLEY VALENTINE - Willy Russell          

hrají: Simona Stašová
režie: Zdeněk Kaloč                                                                   

   

   

                                       

   

One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny
a manželka počestného občana, už dávno není. Přesto, že se musí starat hlavně o to, aby život její rodiny žijící v Liverpoolu běžel ve vyježděných kolejích, sny a touhy té dívky, kterou kdysi byla, v ní zůstávají. Snad proto podlehne návrhu své kamarádky
a udělá něco, co se od ní neočekává – odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva, do Řecka. A tam začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené.
 
Bravurní komedie o hledání vlastní identity z dílny známého britského komediografa Willy Russella, jehož muzikál Pokrevní bratři obletěl celý svět, je určena nejen všem ženám středního věku, které pomalu ztrácejí životní elán, ale i všem divákům,
kteří mají rádi dobrou zábavu. Navíc je skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley,
ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, přímo stvořené pro hvězdu Městských divadel pražských Simonu Stašovou,
která dlouho čekala právě na takovouto příležitost. Sama se vyjádřila, že tahle hra je právě o tom, co touží říct teď v tuto chvíli. Nápomocen jí v tom bude brněnský režisér Zdeněk Kaloč. Inscenace vzniká ve spolupráci s FDA.
 
Délka představení: 2h 25                                                                                                                     Datum premiéry: 26.04.2008
 

 

Ivan Hladík -   textař,scénárista, spisovatel a redaktor

SIMONA STAŠOVÁ JE SHIRLEY VALENTINE

...aspoň na jevišti divadla ABC. A toto představení určitě na velmi dlouhou dobu zůstane v myslích a srdcích těch, co jej viděli

V divadelním programu se můžete dočíst, že toto představení je one woman show Simony Stašové. „Shirley Valentine“ je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Přesto, že se musí starat hlavně o to, aby život její rodiny žijící v Liverpoolu běžel ve vyježděných kolejích, sny a touhy té dívky, kterou kdysi byla, v ní zůstávají. Snad proto podlehne návrhu své kamarádky a udělá něco, co se od ní neočekává – odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva, do Řecka. A tam začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené.

Neuvěřitelně bravurní a s velkým nadšením přijímaná komedie o hledání vlastní identity z dílny známého britského komediografa Willy Russella, jehož muzikál Pokrevní bratři obletěl celý svět, je určena nejen všem ženám středního věku, které pomalu ztrácejí životní elán, ale i všem divákům, kteří mají rádi dobrou zábavu. Navíc je skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, přímo stvořené pro hvězdu Městských divadel Simonu Stašovou, která dlouho čekala právě na takovouto příležitost. Sama se vyjádřila, že tahle hra je právě o tom, co touží říct teď v tuto chvíli. Nápomocen jí v tom bude brněnský režisér Zdeněk Kaloč. Inscenace vzniká ve spolupráci s FDA.

 

 

 

Upřímně – v divadle jsem před psaním tohoto článku nějakou dobu nebyl. V záplavě za každou cenu moderních a netradičně zpracovaných představení jsem se prostě necítil dobře. Mám rád surové a zároveň hluboce lidské herectví. Příběhy, které osloví, aniž by potřebovaly prvoplánové klišé a líbivé zápletky. O to víc jsem se na „Shirley Valentine“ těšil a byl velmi zvědavý.

A představení mě dostalo! Pohltil mě příběh, vyprávěný bez křeče. Emoce na vás při tomto představení prýští jedna za druhou z jeviště, že já i ostatní diváci ještě otírali slzy a pod nimi už se srdečně smáli. „Shirley Valentine“ je balzámem, nejlepším ročníkovým vínem, který si každý divák dopřává plnými doušky. A především díky excelentní Simoně Stašové. Její herectví je poctivě vyvážené, nepotřebuje veliká gesta a každý okamžik na jevišti má smysl. Celým dějem – životními okamžiky hlavní hrdinky, vás Simona Stašová provede plynule, máte možnost ji poznat a přesně chápete, co cítí. Se „Shirley Valentine“ se stanete nejlepšími přáteli. Máte pocit, že ji znáte léta.

Simona Stašová každým okamžikem dokazuje, jen tak mimoděk, že její postavení jedné z nejvýraznějších osobností českého divadla i filmu je více než právem zasloužené. Emoce, které svým herectvím dokáže vzbudit, jsou pravé a ryzí. Diváci, které jsem po představení pozoroval v předsálí, během hry roztáli a odcházeli se slovy a výrazem naprostého okouzlení. Vždyť co si může divák přát více, než dobře napsaný a nanejvýš bravurně ztvárněný příběh?!

Návštěvu „Shirley Valentine“ určitě doporučuji. Dokonce bych byl ochoten na něj každého z vás osobně dovést. Je totiž zážitkem, který daleko přesahuje ta nejefektnější filmová díla, je skutečně adrenalinovým výbuchem v poušti šedivě stejných dnů. Žádné z mých slov, byť podpořených skutečným osobním prožitkem, nedokáže vystihnout kvality představení a Simony Stašové. Zkrátka – musíte posoudit sami…

 

 


 Agentura Harlekýn 

(v Praze se uvádí v Divadle Bez zábradlí, zájezdy)

 

DROBEČKY Z PERNÍKU - Neil Simon                                                   
 
hrají: S.Stašová, Radka Filásková/A. Daňková,Čestmír Gebouský,
Helena Karochová, Ernesto Čekan/F. Cíl a Vojtěch Záveský
režie: Milan Schejbal
 
 
     

   

   

      

Neil Simon patří k nejhranějším a nejoblíbenějším autorům na světě. Je nejúspěšnějším americkým dramatikem posledních čtyřiceti let, nekorunovaným králem brodwayských činoherních scén. Drobečky z perníku, tato hořká komedie o síle lásky a pochopení je inspirována skutečným příběhem slavné filmové hvězdy Judy Garland a její neméně slavné dcery Lisy Minnelli. Simona Stašová o Drobečcích říká : "Miluji žánr zvaný tragikomedie. A kdybych měla jmenovat jednu jedinou hru, která je podle mého čistá tragikomedie, jsou to Drobečky z perníku. Na roli Evy Mearové mám políčeno už asi dvacet let a jsem ráda, že jsem si počkala na dobu, kdy jsem nějaký ten materiál do sebe nastřádala."

Za roli v Drobečcích z perníku v roce 2008 S.Stašová získala cenu Thálie.

 


 

DIVADLO NA JEZERCE

LÁSKY PANÍ KATTY - Brian Friel                                                                                      
 
hrají: Jiřina Bohdalová, Simona Stašová/ Dana Syslová, Jaroslav Satoranský/ Zdeněk Maryška                                               Oldřich Vlach/ Rudolf Jelínek, Andrea Elsnerová/ Tereza Němcová, Věra Kubánková, Jaroslav Kepka
režie: Vladimír Strnisko

Hra balancuje na tehké hraně mezi humorem a tragédii.
Příběh Kattyina životase odvíjí jako diskuze s diváky.
Katty bez sentimentu vzpomíná na svůj život, návrat do rodiny mladšího bratra i pobyt v domově pro seniory. Přes všechna strádání i prohry zůstává duch Katty silný a nezlomný a v podání Jiřiny Bohdalové získává nádherný, lidský rozměr.

DIVADLO NA JEZERCE

PANÍ PLUKOVNÍKOVÁ- Bengt Ahlfors                                                                               

hrají: Jiřina Bohdalová, Jana Štěpánková/ Libuše Švormová, Simona Stašová/ Veronika Jeníková                                          Zdeněk Maryška/ Rostislav Novák, Alois Švehlík/ Jaroslav Satoranský, Valérie Zawadská, Zdeněk Hruška
režie: Vladimír Strnisko


Komedie, která jako by byla napsaná paní Jiřině Bohdalové přímo na tělo.
Bravurně zvládá všechny komické i tragické polohy.Do role vkládá tolik životodárné energie a humoru, kterým zaplavuje celé jeviště. že divák slzí dojetím i smíchem.
Kdo chce vidět paní Jiřinku, jistě si nenechá v divadle na Jezerce tento mimořádný herecký výkon ujít.

 


PŘEDSTAVENÍ PO DERNIÉŘE

Divadlo ABC

TŘIKRÁT ŽIVOT - Yasmina Reza     

hrají: S.S., Veronika Gajerová, Oldřich Vízner a Otakar Brousek ml.
režie: Milan Schejbal        

 

Neobyčejně dráždivá groteskní komedie současné francouzské autorky, jejíž hru Obraz (Art) uvedlo Divadlo ABC s velkým úspěchem před několika lety. V prozatím poslední hře Yasminy Rezy - Třikrát život - se stejně jako v Obrazu setkáváme se zcela obyčejnými lidmi, kteří mají s námi všemi mnoho společného. Jde o dva manželské páry. Jeden z nich přichází na večeři ke druhému, ale - přichází o den dřív, než bylo domluveno. Ve třech variantách této jediné výchozí situace se pak rozvíjí hra o setkávání a míjení se, o chtění domluvit se i o snaze bořit zajeté koleje života. Hra o touze po tom, co nemáme, ale chceme a nikdy nemůžeme mít, hra o životě viděném jakoby pod lupou.

Jazyk Yasminy Rezy je mistrně úsporný a její nejnovější hra je provokativní, nabitá napětím, vtipnými kontrasty a ironií. Nutí k smíchu i k mrazení v zádech. Hra Třikrát život je pro divadelníky přitažlivá i proto, že se jednotlivé postavy představují ve třech variacích jedné situace v nečekaně nových souvislostech. Důkazem toho může být i skutečnost, že tato groteskní komedie s hořkými podtóny se uvádí na mnoha evropských scénách, ty nejprestižnější nevyjímaje - a vždy s velkým diváckým úspěchem.
Délka představení: 2h

Za roli Inez v Třikrát život získala S.Stašová v r.2004 cenu za nejlepší ženský herecký výkon na Grand festivalu smíchu v Pardubicích.


DIVADLO V ŘEZNICKÉ

BALADA O SMUTNÉ KAVÁRNĚ - Edward Albee
hrají: Simona Stašová, Marek Igonga, Jaromír Nosek, Jan Novotný, Vilém Udatný, Tomáš Masopust a Zdeněk Dušek

režie: Viktor Polesný

Děj Balady se odehrává ve dvacátých letech minulého století na jihu americké prérie. Vypráví o netradičním milostném trojúhelníku -
chlapské svalnaté slečny Amelie, bratránku Lymonovi a nejhezčímu mužskému v kraji Marvinu Macymu. Vždyť trápení
s láskou nás provází po celý život. Každý z nás máme svá tajemství, nevysvětlitelné zákruty a tajemná zákoutí nepochopitelného citu.
Edward Albee zpracoval povídku Carson McCullersové vskutku mistrovsky. S neobyčejnou jemností a neobvyklou cudností. " Neboť, kdo může kromě Boha s konečnou platností vyřknout soud nad něčí láskou?"

Za roli Amélie v Baladě byla S.Stašová nominovaná v r.2006 na cenu Thálie.

 

TOPlist